SRDCE NA DLANI

Majitelka společnosti KOVOMET TRADE s.r.o., Kristýna Vozková, nabízí svým zákazníkům práci „zlatých českých ručiček“, zaměřenou na manuální i strojovou montáž komponentů z kovu, plastu a dalších materiálů. V karlovarském regionu, kde je práce celkově obtížně dostupná, nabízí pracovní příležitosti pro ženy, které mají často na trhu práce ztížené podmínky. 

Přesto, že jste velmi mladá, vedete úspěšně firmu, získáváte ocenění a daří se vám také podporovat region v němž podnikáte. Povězte nám, jak jste se dostala k oblasti, ve které podnikáte? Jaký je váš podnikatelský příběh?  
Podnikání vlastně nikdy nebylo součástí mých plánů. Všechno začalo před sedmi lety, když firma mého otčíma končila a spolu s ní by zanikl i nadějně se rozjíždějící byznys založený na montážích pro německé klienty. A já si tenkrát – hodně naivně – řekla: “proč to nezkusit?” Jela jsem za obchodními partnery a zeptala se, jestli by byli ochotní se mnou spolupracovat, když si založím vlastní firmu. K mému obrovskému překvapení souhlasili. A já tak začala dělat něco, co by mě ani ve snu nenapadlo – řídit vlastní firmu.

Jak vypadaly vaše začátky? Nerozutekli se vám zaměstnanci? 
Založit vlastní společnost byla jedna věc, ale přesvědčit zaměstnankyně, aby zůstaly, to byl úplně jiný oříšek. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Šla jsem za nimi s rozklepanými koleny a otázkou, jestli mi věří natolik, že do toho se mnou půjdou. A většina z nich šla. Bylo mi tehdy šestadvacet, měla jsem vizi a velké odhodlání, ale realita mě brzy dohnala. Neměla jsem ekonomické vzdělání ani zkušenosti s řízením podniku. Byla to pro mě tvrdá škola. Naštěstí jsem kolem sebe měla tým neuvěřitelně schopných a loajálních lidí, se kterými se mi podařilo společnost vybudovat do podoby jakou má dnes. A já doufám, že jsem jim dnes ředitelkou, na kterou mohou být hrdí.

Pokračovali jste tedy v práci pro klienty, které jste znali. . .
Pokračovali jsme v montáži součástek pro německé partnery, což bylo to, na co byly naše zaměstnankyně zvyklé. Vybudování důvěry zákazníků a nastavení interních procesů ve společnosti ale nějakou dobu trvalo. V začátcích jsme měli tři lidi v managementu a zhruba 20 dělnic. Během těch několika let jsme jako firma tak nějak dospěli – přestěhovali jsme se do vyhovujících prostor, nastavili jsme pevné procesy pro jednotlivé oblasti řízení podniku, získali certifikace ISO 9001 a 14001 a postupem času jsme se rozrůstali jak co do počtu zakázek a projektů, tak i do počtu zaměstnanců. Byl to pozvolný proces – a z mého pohledu přesně takový, jaký je pro tento typ společnosti zdravý. Dnes jsem hrdá na to, že řídím stabilní společnost s příjemným zázemím pro zaměstnance a s troufám si tvrdit nadstandardními vztahy se zákazníky, kteří jsou pro nás již strategickými partnery. A já sama se teď mohu naplno věnovat už jen mým klíčovým oblastem, kam patří finanční řízení, obchod a budování a udržování vztahů se zákazníky.

V posledních dvou letech jste zaznamenali prudký rozmach a velký pád. Jak byste popsala turbulentní roky 2022-2023 v KOVOMET TRADE?
V roce 2022 jsme zažili ten dosud největší růst. Svět se pomalu vzpamatovával z pandemie, kterou jsme zvládli bez jakékoliv podpory státu, přestože jsme o ni žádali. Jakmile se ekonomika znovu rozběhla, firmy začaly plnit sklady a naše výroba vzrostla téměř o 200 %. Ze 30 zaměstnanců jsme se rychle rozrostli na skoro 70. Pronajaté prostory nám nestačily, a já navíc toužila po větší stabilitě ve vlastním zázemí. Hledali jsme vhodné prostory v dojezdové vzdálenosti a nakonec jsme našli budovu bývalé školy v Rotavě. 
Radost z nové nemovitosti však brzy zastínila krize. Rok 2023 přinesl výrazný pokles objednávek a situace se několik měsíců nelepšila. Většinu roku jsme se potýkali s červenými čísly. Po nejúspěšnějším roce přišel ten vůbec nejtěžší.

Co pro vás bylo tím nejhorším momentem během roku 2023?
Zaměstnankyně jsme se snažili udržet co nejdéle, ale po několika měsících krize se situace stala neúnosnou a museli jsme přistoupit k propouštění. I když se firma rozrostla, pro mě byla vždy rodinnou záležitostí. Říct lidem, kteří s námi roky pracovali, že musí odejít, bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí, jaké jsem kdy musela udělat. Na konci roku jsem navíc čelila další těžké volbě – po sedmi letech jsme se museli rozloučit s provozovnou v Perninku. Udržovat dvě budovy už nemělo smysl. To znamenalo odchod dalších zaměstnankyň, pro které se nevyplatilo dojíždět. 
A po osobní stránce? Jako majitelka společnosti s ručením omezeným ručím za závazky vlastním majetkem. Koupě budovy, rekonstrukce, všechny ty hypotéky a úvěry a další personální i provozní náklady… Vidina milionových dluhů v případě vlastního selhání mi ke klidnému spánku a předvánoční náladě rozhodně nepřidala. Nebudu přehánět, když řeknu, že to byl doposud nejnáročnější rok v mém životě. Naštěstí ale vše dobře dopadlo. 

Koupili jste nádhernou historickou budovu, ovšem v dezolátním stavu. Jak dlouho trvalo, než jste mohli naplno zahájit provoz? 
Tento rok naše nová provozovna oslaví sto let od svého postavení. Jde o budovu bývalé základní školy, konkrétně druhého stupně, která po mnoho let chátrala. Na první pohled jsem se do ní zamilovala. No, když jsem uviděla, v jakém je stavu, moje nadšení dost ochladlo – bylo jasné, že opravy spolknou nemalé peníze. V roce 2022 jsme ji koupili s plánem rekonstruovat ji postupně, krok za krokem. Nakonec jsme však museli vše zvládnout za pouhé dva roky, abychom sem mohli přesunout celou naši výrobu. 
Samotná rekonstrukce pro nás byla výzvou. Potřebovali jsme v budově vytvořit čisté dílenské prostory pro výrobu, ale zároveň jsme chtěli zachovat jejího genia loci. Pečlivě jsme volili, jaké prvky odstraníme a které zanecháme, jaké materiály a barvy použijeme. Myslím, že se společné úsilí vyplatilo a že se nám rekonstrukce podařila na výbornou. 

Stěhování do vlastního určitě přineslo nový vítr do plachet nejen vám, ale i zaměstnankyním.   
Přesně tak. Doufala jsem, že se ženské do budovy zamilují tak, jako já. Věděla jsem, že se stěhujeme do prostor, které nejen splňují naše potřeby, ale jsou navíc krásné a obklopené zelení. S nadsázkou říkám, že máme „terapeutickou firmu“, protože málokterá společnost se může pochlubit tak úžasnými výhledy. Navíc díky přilehlým pozemkům máme prostor pro další růst. 
Rotava pro nás je strategická i z personálního hlediska. Nacházejí se tu velké společnosti, které ale zaměstnávají primárně muže. Ta moje zase – až na jedinou výjimku - nabízí práci jen pro ženy. Doufali jsme, že zde budeme mít větší šanci získat šikovné zaměstnankyně. A je tomu tak. No a třešničkou na dortu je, že tady navíc přispíváme k nějaké té genderové rovnováze. 

Zaměstnankyně se v nové provozovně zabydlely a vy v Rotavě také. Začínáte se pozvolna začleňovat do místní komunity. 
Snažíme se o to. Po stěhování jsme oslavili sedmé výročí firmy, a kromě našich současných zaměstnanců jsme na oslavu pozvali i bývalé kolegy a každého, kdo nám pomáhal s rekonstrukcí budovy či jinak přispěl k rozvoji firmy. Cítím velkou podporu od obce i od místní podnikatelské komunity, a toho si velice vážím. Do budoucna bychom se rádi více zapojili do místního života a podpořili lokální akce.
Investovat do místa, kde žijí mé zaměstnankyně, pro mě má velký smysl. Velká část z nich strávila v regionu většinu svého života. Některé z nich jsou už starší a příliš necestují, jiné zde vychovávají své děti a budují zázemí. Část svého dne tráví u mě a ten zbytek v Rotavě a okolí. Byla bych moc ráda, kdybych jako jejich zaměstnavatel mohla zlepšovat nejen jejich pracovní podmínky, ale třeba i jen zanedbatelnou měrou přispět k tomu, aby se jim tu hezky žilo. Ten sociální aspekt podnikání je mi jako ženě velmi blízký a budu moc ráda, když se mi ho bude v následujících letech dařit rozvíjet.

Jaké plány tedy máte se společností i s budovou na Rotavě do budoucna?
Pomalý a stabilní růst. To je koneckonců něco, co se nám v předchozích letech osvědčilo. Byla bych ráda, kdyby se nám podařilo získat nové prostory pro případné rozšiřování zázemí. Jsme otevření novým obchodním příležitostem. Chceme více podporovat místní komunitu. A samozřejmě chceme i nadále nabízet místním ženám možnost pracovat ve fabrice, kde na jejich názoru záleží. Každý z managementu si prošel výrobními podniky a snažíme se o to, aby to u nás fungovalo jinak. Abychom společně vytvářeli pro naše zaměstnankyně příjemný a bezpečný prostor, ve kterém mohou přijít za vedením s tím, co je trápí nebo co by si přály. Někdy je to návrh na zlepšení pracoviště, nové židle nebo pergola, jindy je necháme vybrat si občerstvení na oslavu nebo příchuť dortu. Ne vždycky to jde, pochopitelně. Jsme výrobní firma a ne Disneyland.  Ale snažíme se naslouchat a pokud to jde, plnit i maličkosti. Ony jsou to totiž takové ty “little things, které vlastně nejsou vůbec tak little”. 

Myslíte si, že v tom, jaký máte přístup ke svým lidem a vedení firmy hraje roli to, že jste žena podnikatelka? 
Určitě ano. Rozhodně nechci generalizovat, mluvím čistě ze své osobní zkušenosti, když řeknu, že ženy podnikají víc srdcem a s větším rozmyslem. Nejdeme do věcí mnohdy tak po hlavě. Není to o tom, že bychom byly méně odvážné, jen nejsme takové střelkyně. Navíc mám pocit, že klademe větší důraz na budování vztahů a vytváření harmonického prostředí. Vlastně vytváříme takové to teplo domova i tam, kde pracujeme. Za mě není byznys tolik o penězích, jako o lidech. 
V začátcích jsem o tom často diskutovala s mým otčímem, který mi radil, abych se zaměřila na budování respektu a seriózní image. A já pekla na Vánoce ženským perníčky – což dělám dodnes - a jezdila na jednání k zákazníkům v mikině s nápisem “Trust Me, I'm Jedi”. Když o byznysu mluvíme dnes, tak už vidí, že to jde i jinak – že člověk může podnikat srdcem, ale přitom mít rozum pořád v pozoru. 

foto-zdroj: KOVOMET TRADE s.r.o.