Vítr v zádech

Souvisí svoboda s úspěchem? Jaké je cítit vítr v zádech? Hosté komorního klubového setkání Štik českého byznysu podnikají v různých oborech, ale jedno mají společné – svoboda pro ně znamená splněný sen. V moderní ekologické budově City Green Court na Pankráci, sídle PwC Česká republika uvítala pořadatelka s spoluporotkyně Štik českého byznysu a moderátorka večera Helena Kohoutová mimořádně zajímavé hosty.

S tématem večera souvisí motory a motorky a Jaroslav Vavřina je výkonným ředitelem a spolumajitelem Harley-Davidson Praha. Počátkem devadesátých let založil skupinu reklamních agentur DMMS Group, kterou v roce 1999 úspěšně prodal. Od té doby se věnuje zejména podnikatelským start-upům a svému koníčku, který je zároveň i jeho prací – motorkám Harley Davidson. O tom, jak propukla jeho láska k motorkám, vypráví: „Nás soused měl motorku – předválečného amerického Indiana – a k němu měl 17letou dceru. Tahle kombinace pro mne byla v deseti dvanácti letech neodolatelná a tehdy vznikla moje láska k obému.“

A jak se dostal k Harleyi? „Začínal jsem na Jawě, protože v této zemi to ani nejde jinak. Pak jsem měl dlouhou pauzu, kdy jsem nerozvážně jezdil na čtyřech kolech, ale kolem třicítky jsem dospěl. Koncem devadesátých let bylo ještě docela složité se k Harleyi dostat, ale přes kamaráda – který se za mě mohl přimluvit – jsem si mohl motorku pořídit a začal jsem jezdit. Tehdy ještě platil mýtus, že příznivci Harleye jsou velmi uzavřená skupina. U nás máme mimochodem jedno prvenství – náš oficiálně uznaný klub Harley-Davidson byl založen v roce 1928 a je nejstarším na světě. Tradice motorkaření je u nás obrovská a dokonce jsme jednu dobu byli pro Harleye po Spojených státech druhý největší trh na světě.“

Na otázku, jak vlastně s tímto koníčkem vypořádávají manželky motorkářů, odpovídá: „Standardní postup je, že krize středního věku k nám dožene zákazníka a jeho žena má dvě možnosti – buď si bude stále myslet, že si na motorkářských srazech opékají malé děti a polévají je benzínem, nebo za ním přijde na to strašidelné místo – a velmi rychle začne do celé věci pronikat, začne ji to bavit a nakonec si koupí kožené oblečení… V Americe jezdí na Harleyích 30 % žen, u nás je méně, ale rychle to roste.“ Zajímavé také je, že svou firmu řídí velmi racionálně a pracuje s čísly. Vítr v zádech se zde pojí s matematikou. „Když máme vítr v zádech a jsme svobodní, používáme rozum a máme dobrého kouče, tak to přinese výsledky,“ komentuje tento fakt Helena Kohoutová, přičemž jí dává za pravdu i příběh dalšího hosta.

Tím je Pavel Vosoba, který je vynikající kouč, patřící ke špičce svého oboru. O jeho názory a rady se ucházejí špičkoví manažeři v Česku a Rusku, kde částečně žije a podniká. Také je autorem několika úspěšných knih, ve kterých hledají rady jeho čtenáři. Na setkání představil svou knihu Dokonalý život, kterou vydalo nakladatelství Grada. Firma M. C. Triton, kterou spoluvlastní, byla založena již v roce 1990. Věnuje se poradenství pro podnikatele a manažery, jejich vzdělávání, a také vyhledávání lidí. Na otázku, jak všechno začala a zda potřebuje kouč kouče, odpovídá: „Před dvaceti lety jsem měl poprvé někoho koučovat a zjišťoval jsem, co to je… Bylo mi řečeno, že si proti někomu sednu, podívám se mu do očí a položím otázku, která je významná spíše intonací než obsahem. Dopadlo to katastrofálně a protistrana spíše vykoučovala mě. Postupně jsem se však do toho dostal.“

Také nostalgicky vzpomínal na období, kdy hledal svobodu. Nechal se ukryt těly tří krásných dívek propašovat do středoasijského Kyrgyzstánu, kde chodil po horách a měl vítr v zádech. Stejně jako je motorka trochu vzpoura, je kniha Dokonalý život vzpourou proti rutině. Celou knihu napsal v pontonové kavárně v Moskvě. Každou sobotu přijel na kole, v létě i v zimě, díval se z okna a celý víkend psal. Slovo „dokonalý“ se v knize stává jemným výsměchem společnosti, která prodává spokojenost, štěstí, pohodlí a jistotu jako životní metu. Zároveň se Pavel Vosoba vyznal z lásky k Rusku, které lidé bohužel u nás často zaměňují s režimem, jenž tam panuje. Pavel Vosoba miluje jak rozlehlé stovky kilometrů bez lidí, tak skvělé lidi, které tam potkal. Váží si ovšem velmi i českých lidí, kteří jsou podle něj velmi inteligentní a kultivovaní – a konzervativní. Proto je pro ně velmi těžké přijímat nové věci. Při koučování ihned pozná, zda klientovi může, nebo nemůže pomoci. Často se setkává s lidmi, kteří řídí, ale řídit nechtějí. Nejdůležitější je mít jakýsi vnitřní motor, který nás pohání třeba za touhou řídit motorku – nebo lidi. Sám raději místo koučování říká povídání. O sobě také říká, že neřídí, ale to, co umí, je pracovat s lidmi.

Několik lidí odvážně přišlo v kožené bundě, jak je vyzvala pozvánka. Marie Gálová, ředitelka aukčního domu Dorotheum, přišla v oděvu k motorkám skvěle ladícím a se starožitným šperkem, který vyrobili před desítkami let peruánští indiáni. Jako překvapení večera přinesla na ukázku historické zbraně, které byly zároveň vzpomínkou na mimořádně úspěšnou aukci, kdy se na zbraně přišli podívat muži všech profesí, ale žádná žena. Udělat dobrý obchod je umění. V loňském roce dosáhl celkový obrat aukcí na celém světě výše 15,2 miliard dolarů, z čehož vyplývá, že i umění je dobrý obchod. Dorotheum je nejstarší nepřetržitě fungující aukční dům na světě. Byl založen v roce 1707 císařem Josefem I. Původním účelem domu byla zástava vzácných předmětů – aristokracie tak dávala do obchodního oběhu skutečné umělecké skvosty. Právo pořádat aukce bylo již na zakládací listině. Umění je zároveň vášeň a lidé jsou ochotní do něj investovat obrovské částky. Svoboda a vítr v zádech je žene, aby investovali své peníze do nákupu krásného předmětu, který bude zvyšovat jejich společenskou prestiž. Na otázku, jak vznikl tak zvukomalebný název, Marie Gálová odpovídá: „Císař Josef II. byl známý reformátor a po celém císařství nechával rušit kláštery. 70 let po svém založení tak byl aukční dům přesunut do právě zrušeného kláštera svaté Doroty, která brzy dala celé instituci název.“

FOTOGRAFIE ZE SETKÁNÍ NALEZNETE ZDE