Host
o esencích
Funkce:
Krátké představení:
Historické archivy ukrývají zajímavý příběh z dob, kdy Evropu sužovala epidemie moru. Vypráví o tlupě zlodějů, která neohroženě vykrádala domy obětí, aniž by se její členové zákeřnou nemocí nakazili. Lupiči totiž používali speciální medicínu. Tu nakonec prozradili výměnou za shovívavost při posuzování jejich zločinů. A byl to recept na bylinný výluh v octě. Zloději si jím potírali tělo, a bránili se tak před nákazou. Ačkoli má tento příběh několik verzí a o jeho původ se přetahují různá evropská města, jedno je jisté. Zatímco dnes si byliny mnozí spojují jen s pytlíkovým mátovým čajem, dříve se jejich léčebným účinkům přikládala velká důležitost. Měli naši předci v něčem pravdu? Mohou nás přírodní vůně opravdu léčit? A co to vlastně je aromaterapie? Funguje, nebo je to jen marketingový “tah za nos”? Pokud v tom chcete mít také jasno, pojďte se s námi zanořit do hlubin přírodních vůní. Pomůže s popáleninou i s úzkostí Připomíná vám vůně vanilky dětství a vánoční pohodu u nazdobeného stromečku? Po přičichnutí k heřmánku si vzpomenete na babičku a její ranní čajový rituál? Přírodní vůně mohou však kromě vzpomínek iniciovat kaskádu fyziologických reakcí, které ovlivní celé naše tělo i emocionální prožívání. Vědecké databáze praskají ve švech studiemi, které je popisují. A napovídají nám také historické prameny, které terapeutické využití esenciálních olejů popisují již ve starověkém Egyptě. Názvem “aromatherapie” jej od ryze parfemářského užití odlišil v roce 1937 francouzský parfémář a chemik Maurice Gattefosse, a to údajně poté, co mu s léčbou popáleniny pomohl levandulový extrakt. Dnes má aromaterapie holistické využití a v některých zemích se dostává do každodenního života lidí. Pomáhá dětem s poruchou pozornosti, v německých nemocnicích ji používají jako podpůrný léčebný prostředek a některé esenciální oleje jsou dokonce registrovány jako léčiva, například levandulová silice proti úzkosti. Věda se zabývá možnostmi využití esenciálních olejů jako alternativy k antibiotikům, náhrady běžných pesticidů či jako příměsi obalů k prodloužení trvanlivosti potravin. Hon za esencí rostlin V rostlinách se vonné látky vyskytují v podobě směsí mnoha chemických složek (60 – 500), které se souhrnně označují jako silice. Produkují je takzvané siličné buňky a chrání rostliny před škůdci a slouží také jako signální chemikálie, která láká opylovače. Jeden litr meduňkového esenciálního oleje se průměrně získává ze 7 tun meduňky. Litr EO je ale opravdu velké množství, zpravidla se prodává po 10 ml. My – lidé – jsme se je naučili z rostlin extrahovat, a to buď louhováním do vhodného rozpouštědla (tuk, olej či alkohol), lisováním nebo destilací vodní parou. A právě získaná těkavá aromatická látka se nazývá esenciální či éterický olej. Pro výrobu jedné kapky esenciálního oleje se přitom spotřebuje i několik kil rostlinného materiálu. A co že je na takové kapce oleje tak výjimečného, že jsme pro její získání ochotni spotřebovat tolik lidské i rostlinné energie? Voní krásně. Dokáže toho ale mnohem víc Jak jsme si řekli, esenciální oleje tvoří chemické složky – silice, které udržují rostlinu vitální, vyživenou a chráněnou. Obsahují velké množství antioxidantů, antibakteriálních a jiných látek a ukazuje se, že tyto pro rostliny prospěšné složky dokáží blahodárně působit také na člověka. Jejich aromaterapeutické využití je široké a každý esenciální olej má jiné účinky. Používají se ke stimulaci či naopak uklidnění nervového systému, mohou pomoci v boji proti infekcím, podporují hojení, zvyšují imunitu, mohou zlepšovat trávení i zmírňovat bolest.